Z dějin Vitějovic
(zdroj : publikace 700 let obce Vitějovice – Jan Hrbek a kol., MNV Vitějovice 1982)
Malebné okolí Zlatého potoka lákalo lidi od nepaměti. Jistě už v 8. století zde existovalo slovanské osídlení, i když první písemná zmínka o obci Vitějovice pochází z roku 1283, kdy zdejší panství věnoval český král Václav II. Janu z Michalovic.
Pánové z Vitějovic zbudovali nad vsí pevný hrad, podíleli se na zalidňování kraje, výstavbě Prachatic i ochraně nedaleké Zlaté stezky. Jenže už po 34 letech vyměňují svůj hrad s Bavorem ze Strakonic za kaplický Pořešín. Přestože v té době znovu vypukla zlatá horečka a na místním potoce se obnovilo rýžování drahých kovů, vzestupu se Vitějovice nedočkaly. Hrad upadal a už po necelých sto letech se uvádí jako zpustlý. Důvodem byla výstavba rožmberského hradu Helfenburka, pod jehož správu se zařadily i Vitějovice. Zatímco hrad zvolna zanikal, vitějovickým obyvatelům velmi pomohla výstavba vlastní kaple, aby na pravidelné bohoslužby nemuseli docházet do vzdálené Blanice.
V držení Rožmberků zůstaly Vitějovice až do smrti posledního pána rodu, Petra Voka. Poté vystřídaly v rychlém sledu několik majitelů, aby po bitvě na Bílé hoře skončily v majetku rodu Buquoyů. Tehdy byly na dlouho připojeny k panství Libějovickému.
V létech, která následovala, se Vitějovicím nevyhnuly žádné středověké radosti. Vesnicí prošla cizí vojska, epidemie, požáry i jiné přírodní katastrofy.
V 18. století byla stržena zchátralá kaple a vystaven nový kostel. Tehdy se Vitějovice dočkaly vlastního faráře i fungující školy.
Převratný rok 1848 znamenal pro Vitějovice konec panské správy a přechod pod správu okresní. Za dva roky byl zvolen první starosta a zřízen obecní úřad.
Na přelomu 19. a 20. století začala obec zaznamenávat důležité pokroky. Vznikl vodovod, poštovní úřad a několik tehdy módních spolků (Sbor dobrovolných hasičů, Národní jednota Pošumavská, TJ Sokol, Včelařský spolek a Svaz malorolnický-domkářský jihozápadních Čech místní skupina Vitějovice).
I. světová válka velmi zasáhla do života obce. Narukovalo 200 mužů a protože jejich síla v hospodářství velmi chyběla, dostaly Vitějovice 16 zajatých italských vojínů na výpomoc.
Za první republiky došlo k elektrifikaci obce, zřízení knihovny, záložny a pravidelné autobusové dopravy se zastávkou na křižovatkách.
II. světová válka ovlivnila obec nejvíc až na svém samém konci, kdy na nedalekých křižovatkách vznikl zajatecký tábor, kde bylo zadrženo okolo 1000 Němců. Došlo zde k slavnému setkání pěti armád (americké, sovětské, české, německé a maďarské).
Socialismus se zapsal do dějin obce dvojím zřízením JZD (poprvé bylo neúspěšné), asfaltovými cestami, regulací potoka, novými mosty, budovami bytových domů, obchodu a mateřské školy.
Po roce 1989 se vlastnictví vrátilo do soukromých rukou. Z iniciativy obecního úřadu byl postaven nový dům s pečovatelskou službou a nájemní byty.
